Pravidla. A jejich moc i "nemoc".

Pokud pracujete v nějaké firmě, tak jste již zajisté přišli do kontaktu s pravidly. Je docela možné, že i když pracujete samostatně, tak máte nějaká svoje, vlastní, pravidla nastavená. Proč tomu tak je? Domnívám se, že všeobecná potřeba pravidel je spojená s psychologií člověka. A to konkrétně s tím, jak přijímáme nejistotu. Nejistota nás stresuje, pravidla přináší řád a jistotu.

Stejně tak skupina lidí není schopna fungovat bez pravidel, natož spolupracovat a přinášet výsledky své práce. Pod pojmem "pravidlo" nemusí být nutně něco tvrdého, nařizujícího, restriktivního... Pravidlo už může být třeba to, že si v týmu tykáme, že nikoho myšlenky nezesměšňujeme, ...

Proč jsem ale zvolil článek nadpisu tak, jak jsem zvolil? Viděl a zažil jsem totiž firmy a týmy, kde pravidla v podstatě neexistovaly. Vůbec žádná. Přitom firma to už nebyla malá, jednalo se o desítky lidí. Nebyly určeny jasné pravomoci a zodpovědnosti, takže i když se jednalo o partu spíše pracovitých lidí a zápal jim nechyběl, mnohdy se výsledku nedosáhlo. A když, tak za cenu až zbytečného výdaje energie i času. Když jsem začal nastavovat ty nejzákladnější pravidla, tak je tým spíše uvítal – což ale mělo jednu základní podmínku. Tým těm pravidlům a jejich potřebě musel rozumět a chápat, co přinesou. Bylo na mne, abych jim dokázal tato pravidla vysvětlit. Jak budou fungovat, co očekávám od nich jako od členů týmu, co ta pravidla přinesou firmě, ale i co přinesou jim samotným. Věřím, že to je jedním z poslání šéfů. Pomocí pravidel můžete ukazovat směr i rychlost, kterým se tým má vydat. Bylo by ale krátkozraké věřit, že jen pomocí pravidel se stanete opravdovým leaderem.

Zažil jsem ale i opačný extrém. Pravidla v podstatě úplně na všechno. dokonce i na to, kde má stát který účastník operativní porady. Ano, čtete dobře. Na zemi byly značky, kde má stát manažer výroby, kde manažer kvality, logistiky, ... V takovém prostředí si vždy říkám, že pravidla mají asi nahradit zdravý rozum, schopnost přemýšlet a činit samostatná rozhodnutí. Doslova mne napadá přirovnání k policejnímu státu. Jakákoliv pravidla, i když máte v týmu zavedené jen jedno, je totiž potřeba hlídat. Pravidlo se nastavuje od toho, aby se dodržovalo. A aby jej dodržovali všichni, co jej dodržovat mají. Můžete jít cestou síly (a někdy to je správně a potřeba) nebo cestou vysvětlování "proč". Když máte ale prostředí zahlcené pravidly úplně na všechno, kterým mnohdy nerozumí ani ti nejvyšší, tak pak potřebujete ve firmě v podstatě represivní složku, která bude jejich dodržování vynucovat bez ohledu na to, zda pravidla mají nebo nemají smysl. Z firmy se tak stane policejní stát. Některým zaměstnancům toto bude vyhovovat, protože nemusí samostatně myslet, pravidlo je navede. Ale věřte, že takových lidí je málo. Zároveň v takovém prostředí bude těžko fungovat opravdový leader. Protože co dělá v očích podřízených leadera leaderem? Zejména to, že umí rozhodnout. Jenže když nemá pro rozhodnutí prostor (který ubírají pravidla na všechno), tak jak může rozhodovat?

S pravidly je to prostě jako se vším ostatním. Extrema sunt odiosa - krajnosti jsou nežádoucí. Zkuste najít tu zlatou střední cestu, ta většinou vede k úspěchu. Pravidla jsou v podstatě řetězem, který může váš tým držet pohromadě, nebo jej také spoutat tak, že se nepohne...

Máte k tomuto zamyšlení se nějakou připomínku či jí chcete rozvinout? Za komentáře budu jenom rád, protože já Šalamounovo ... nesnědl.