Syndrom vyhoření - burn - out syndrom

Syndrom vyhoření (burn - out syndrom) – často o něm čteme, slyšíme, je to velké téma dnešní doby a týká se nás všech. Pokud si někdo říká, že tohle se ho rozhodně netýká, tak pozor na to, syndrom vyhoření se může týkat každého z nás a často je to dost tenká hranice do toho takzvaně „spadnout".

Syndrom vyhoření je v podstatě stav chronického stresu. Stres není totéž co syndrom vyhoření, stres ale může vyústit v syndrom vyhoření. Dnešní doba se vyznačuje shonem, velkými nároky, častými změnami, ten tlak je všude kolem nás. Existuje prospěšné napětí, kdy určitá míra stresu nás vlastně aktivizuje, o tom negativním stresu mluvíme, když nám napětí a stres přeroste přes hlavu a přestáváme to zvládat. Nejčastěji stres a syndrom vyhoření souvisí s naší práci, kdy jsme soustavně pod tlakem a ten nás nutí pracovat ještě víc a rychleji. Ale velmi důležitou příčinou jsou další zátěžové situace, které v životě prožíváme jako je nemoc, únava, konflikt v rodině, rozvod, problémy s dětmi, smrt milovaného člověka, atd. 

Když se syndrom vyhořené blíží, už nejste schopni účinně fungovat na osobní ani profesní úrovni. Vyhoření ale nenastane náhle. Neprobudíte se a nezjistíte, že máte syndrom vyhoření, je mnohem zákeřnější, plíží se pomalu, což je mnohem těžší rozpoznat. Přesto nám naše tělo a mysl dávají varování, a pokud víte co hledat, můžete syndrom vyhoření rozpoznat dřív, než bude pozdě.

Pět nejčastějších příčin syndromu vyhoření

1. Perfekcionismus – Je to vnitřní tlak, kterému se sami vystavujeme, protože pokud chceme udělat vše na 150 procent, tak to prostě nejde a na vykonávání jednoduchých činností spotřebujeme příliš mnoho energie. Ten, kdo si prošel syndromem vyhoření, mluví zpravidla o tlaku a ten může přicházet zvenku, ale i od nás samých.

2. Kdo se nechá řídit ostatními, snadno onemocní – Pokud se v životě necháme řídit ostatními a víc než na nás nám záleží na tom, co si o nás myslí druzí, a snažíme se naplnit očekávání druhých, čerpáme naší energii špatným směrem, máme neustálý pocit viny, že jsme něco nezvládli a nenaplnili očekávání.

3. Stavění fasád – Pokud se bojíme ukázat naše pravé já a raději se schováváme za nějakou vymodelovanou fasádou, i to nás okrádá o vnitřní energii. Všímáme si toho, co nemáme a čím nejsme, místo abychom si všímali toho, jaké vlastní zdroje a pozitiva v sobě skutečně máme.

4. Přecházení vlastní únavy - To známe asi každý, jsme unavení, ale ještě musíme udělat spoustu dalších věcí, přeci teď nemůžeme odpočívat. Jasně, někdy se člověk musí takzvaně „kousnout" a dodělat potřebné, ale nesmí se to stát pravidlem. Pokud si tělo žádá odpočinek, je potřeba ho poslouchat, jinak nám to vrátí zpátky.

5. Příčiny nemocí bývají často v systému – Co si pod tím máme představit? Může to znamenat spoustu věcí a vlivů, které nás vyčerpávají a berou nám energii. Například: Pokud považuji svou práci ve firmě za zbytečnou, v práci jsme vystaveni šikaně, pracovní kolektiv nás nebere, v práci je nastavený systém hodnocení, který nás stresuje a není fér, necítíme v práci vnitřní motivaci a chodíme tam neradi, v práci se nám nedostává žádného uznání nebo obyčejné pochvaly, a další. Víte, co za tímto „systémovým" problémem často stojí? Špatné vedení. Není to práce jako taková, ale špatná organizace, komunikace a nastavení firemní kultury.

Příznaky syndromu vyhoření

Mezi nejčastější příznaky patří chronická únava, nespavost, zapomínání, zhoršená koncentrace a pozornost. Mezi tělesné příznaky patří bolest na hrudi, palpitace srdce, dušnost, gastrointestinální problémy, závratě, mdloby, nebo bolesti hlavy, ztráta chuti k jídlu, snížená imunita a častá nemocnost (všechny příznaky by měly být lékařsky hodnoceny).

Dalšími příznaky jsou ztráta radosti, pesimismus, zvýšená podrážděnost, izolace, snížená pracovní výkonnost, pocit beznaděje, úzkost. V počátečních fázích se člověk může cítit smutný, občas beznadějný a v důsledku toho se může setkat s pocitem viny a bezcennosti. V nejhorším případě se může cítit v pasti, v těžké depresi a s pocitem, že svět by byl bez něj lepší. Pokud je deprese už v tomto bodě, je potřeba akutně vyhledat odbornou pomoc.

Pokud nemáte žádný z těchto problémů, je to super! Měli byste mít ale na paměti všechny tyto varovné signály a pamatovat na to, že syndrom vyhoření je zákeřné stvoření a může Vás přepadnout, když to nečekáte. Pokud trpíte některými z těchto příznaků, mělo by to pro Vás být varováním. Udělejte si čas, abyste zhodnotili množství stresu ve Vašem životě a najděte způsob, co s tím chcete a můžete dělat dřív, než může být pozdě.

Co pomáhá jako prevence syndromu vyhoření?

Pomohou zdravé vztahy s druhými lidmi, dobrá organizace práce, umění strávit příjemně svůj volný čas, dělejme si malé radosti a co je důležité - umění říkat „NE".

Jak léčit syndrom vyhoření, co můžete udělat sami pro sebe?

Syndrom vyhoření není jako chřipka, nezmizí po několika dnech, ale dokud neprovedete určité změny ve svém životě. Jakkoliv těžké se to může zdát, nejsnadnější věc je dělat malé krůčky a malé změny, které vedou k velkým změnám.

Když se syndrom vyhoření neřeší, může vést až ke vzniku depresí, úzkostných poruch či poruch spánku, užívání různých návykových látek i rozvoji dalších obtíží, jako jsou bolesti hlavy, vysoký krevní tlak, obtíže spojené s trávením a chronická únava. Je důležité vědět, že jde o vážný stav. Na začátku je nutné si připustit, že něco není v pořádku. Může být velmi těžké si přiznat, že člověk situaci v práci už nezvládá a převzít zodpovědnost za změny, které s léčbou syndromu vyhoření souvisí. Důležité je si odpočinout, naučit se relaxovat a uvolnit napětí, které při práci vzniká. Někdy je zapotřebí udělat profesní nebo pracovní změnu. Velmi důležitá je při léčbě podpora okolí ze strany rodiny, přátel a spolupracovníků.

Nebojte se mluvit o tom, že něco nezvládáte, že se necítíte dobře, že vás něco trápí. Je potřeba umět relaxovat a najít si čas pro sebe, a pokud se dostaneme až tam, že to sami prostě nezvládneme, tak je potřeba vyhledat odbornou pomoc a věřte, že v tom nejste sami.

Duševní bolest je horší nemoc než tělesná. A přitom někdy stačí tak málo. Pečujme o své duševní zdraví stejně tak, jako o své zdraví tělesné.