Když chceme vše: kvalita, cena a rychlost
Vídám to všude kolem sebe, a to nejen v práci, ale i v soukromí. Je to trojice, po které všichni touží, ať už jde o nákup potravin, spotřebního materiálu a nebo vývoj webové stránky. Jistě, sama nejsem výjimkou, protože kdo by netoužil získat to, co potřebuje, v dobré kvalitě, za rozumnou cenu a ještě k tomu rychle? Je to ale vůbec možné, nebo je to jen příslovečný svatý grál, za kterým se všichni honí?
Zkusme se na to podívat třeba na příkladu koupě auta z bazaru. Předpokládejme, že víme jaké přesně auto hledáme a na trhu jich je dostatek a stojí od 150 do 250 tisíc. Nejspíše jsme si zvolili cenový limit, nebo máme představu, kolik peněz za vůz chceme utratit. A zcela samozřejmě chceme auto v nejlepší možné kvalitě, se servisní historií a podobně. Již na začátku je nám nejspíše jasné, že (pokud nemáme ohromnou dávku štěstí), tak nejspíše nekoupíme nejlepší možný vůz za nejnižší cenu a v nejkratším možném čase. A přesně v tu chvíli začínáme optimalizovat a uzavírat v podstatě konsensus sami se sebou. Co je pro nás v danou chvíli nejdůležitější a co může jít tak trochu stranou? Pokud koupi auta řešíme z toho důvodu, že se z našeho starého stala nepojízdná troska a my za tři dny nutně potřebujeme auto, tak zcela jistě bude mít kritérium rychlosti zcela jinou váhu než v situaci, kdy nákup nechvátá. Podobné příklady se dají samozřejmě vymyslet i co se týče kvality anebo ceny. Abychom se v danou chvíli mohli správně rozhodnout, je nezbytně nutné vědět jaké jsou naše cíle. Podle nich se můžeme teprve rozhodnout, zda budeme hledat na internetu nejrychleji dostupné přijatelné auto, nebo zda budeme několik potenciálních vozů nechávat kontrolovat naším vlastním mechanikem, abychom koupili ten nejlepší možný
A jak se tento princip přenáší do vedení anebo profesního života obecně?
od Autora
V některých zdrojích o projektovém managementu je možné tento princip nalézt jako tzv. „železný trojúhelník". V některých případech se kvalita nahrazuje rozsahem, tedy množstvím funkcí. Já na tyto názvy moc nejsem, ale uvedu Vám zde příklad ze života, příklad, na který se právě teď díváte.
Když se začala krystalizovat myšlenka beLean, bylo jasné, že budeme muset vytvořit webovou stránku projektu. Na začátku jsme neměli úplně jasnou představu o tom, co vše platforma bude muset umět, ale stačila nám hrubá představa a kostra funkcionality s tím, že se bude dále rozvíjet na základě potřeb jak našich, tak našich návštěvníků. Dali jsme dohromady takové minimum, co musí být splněno už v okamžiku, kdy bude zveřejněna – což je blog s možností vícero autorů, komentáře k článkům a fórum s možností kontroly přístupu. Dále jsme na začátku věděli, že nechceme trávit půl roku nebo rok přípravou webu a stejně tak jsme si omezili spolu s rozsahem i rozpočet. Potom proběhlo probírání možností a z několika různých důvodů jsem se toho chopila já. Nebudu lhát, jeden z těch důvodů bylo i to, že jsem chtěla vývoj zažít i z jiného pohledu, než vídám každý den a zažít ty frustrace, které u programátorů vídám také pravidelně. Dalším důvodem byla úspora času a financí.
Nicméně i po začátku vývoje webu jsem si v hlavě stále musela připomínat existenci této trojice a snad ani už sama nevím, kolikrát jsem bratrovi, nebo i sama sobě řekla, že tahle funkce v platformě zatím nebude a prostě jsem ji zapsala na seznam. Občas bylo opravdu těžké bojovat s tou potřebou přidat něco, co by bylo doopravdy fajn! S každou další funkcí, co jsem přidávala jsem se totiž vzdalovala od toho vrcholu pomyslného trojúhelníku, kde se protíná rychlé s levným a blížila se k většímu a většímu rozsahu platformy.
Když bych tedy shrnula, co považuji za podstatné:
1. Určit si minimální kritéria, které musí řešení splňovat
2. Rozebrat, kde leží priority a na jejich základě navrhnout konsenzuální řešení
3. Držet se vytyčeného směru, případně ho korigovat dle současných potřeb od Autora
Pokud si vzpomenete na obrázek v tomto článku, až budete příště něco objednávat, zařizovat nebo vytvářet, tak tento text splnil svůj účel. Některé věci prostě nemohou platit zároveň a mít něco rychle, levně a zároveň kvalitně či ve velkém rozsahu není reálné.
