Je odvážné, nevědět?

Poslední dobou nad tím přemýšlím.

Minulý týden jsem poslouchala online konferenci o produktovém managementu a jeden z dvacetiminutových příspěvků byl na téma odvahy. Připadalo mi to v tu chvíli absurdní, vysvětlovat tisícům lidí, že je v pořádku říci, že něco nevíte, pokud něco nevíte. Já si nerada na něco hraju, neumím to, a klidně přiznám, že nevím vše. Nikdo totiž nemůže vědět vše. A tak jsem sledovala přednášejícího a byla fascinována tím potleskem, kterého se mu dostalo.

Nerozuměla jsem tomu.

A vypustila jsem to z hlavy.

Ta vtíravá myšlenka se mě ale držela dál. Od té doby jsem více pozorovala okolí i sama sebe a všímala si, kolik lidí není ochotno přiznat, že něco neví. A byla jsem v šoku - je jich příliš mnoho.

Říci "nevím" je jako ukázat slabost, nedokonalost. A my žijeme ve světě, který je dokonalostí fascinován. Ve světě, kdy je nám do hlav od mala tlačeno, že nevědět je téměř trestné. Stačilo mi si vzpomenout na základní a střední školu, kdy jedna chyba často znamenala o stupeň horší známku v jednom předmětu a zároveň v jiném stačilo test napsat tak nesrozumitelně, že učitel byl přesvědčen, že to víte a prostě místo hledání smyslu odpovědí dal dobrou známku. Nevědomost byla tvrdě trestána a předstírání vědomosti bylo podporováno. Vlastně až na vysoké škole jsem se díky vyučujícím naučila, že není tak důležité vědět, jako vědět kde to najít. Nejspíš oni mě posunuli od postupu "nevím a proto se musím naučit, abych to nemusela přiznat" k "nevím, přiznám si to a chci vědět a proto se naučím", případně "nevím, přiznám si to a nemusím to vědět".

V profesionálním životě jsem se s neschopností přiznat nevědomost setkala nespočetněkrát. Vždy se z toho stal problém. A proč? Protože chceme stavět funkční týmy a ty nikdy nepostavíme bez toho, abychom k sobě navzájem, ale i k sobě samým, byli upřímní. Bez toho bude tým vždy jen soubor jedinců a týmový duch budou jen dvě slova bez významu. Pokud není možné se spolehnout na členy týmu, že ví, co dělají a proč to dělají, tak nikdy tým nemůže fungovat tak dobře, jak by mohl.

Je v pořádku nevědět, není v pořádku si to nepřiznat.

Vždy je totiž nějaká cesta, jak ze současného "nevím" můžeme udělat "budu vědět".

Mimochodem, se schopností říkat "ne", je to podobné.

Vzděláním biochemička s nutkáním porozumět, profesí produktová manažerka ve vývoji software. Fascinována zlepšováním procesů a přemýšlením nad možnostmi jak prolomit status quo.V současnosti také vývojářka platformy beLean....
Automatizace lidských zdrojů
Přidaná hodnota a Plýtvání
 
Cron Job Starts